Ty se pořád kasáš, co jsi si od chlapů zažila, ale ten tvůj kumčoft ti nemlátí děti, ten se k nim chová dobře. A co se týče Huga, tak aby bylo jasno, o tebe jsem se začal zajímat až na jeho opakovanou výzvu. I před tím jsem velmi dobře viděl, jak se o něho staráš, jako vlastní matka. Chodila jsi mu prát, on nebyl tvůj přítel, byl jedním z tvých dětí, kromě toho, že se ti doma roztahoval a měl akorát mraky chytrejch keců. A já matku nepotřebuju, hledám ženskou, která mi bude rovná.
Co se mých citů týče, o nich se sice vyjadřuješ, ale nevíš o nich a o jiných problémech, co řeším naprosto nic. Těch pár dní, co jsme se neviděli, jsem bulel jako dítě. Vedl jsem vlak mezi Lípou a Srním rychlostí 110 km za hodinu, vlak v němž bylo přes 200 lidí a vážil víc než 100 tun, na trati, kterou ještě ani pořádně neznám, protože na ní začínám a ani sem neviděl na cestu přes slzy, nezodpvídal jsem za 3 děti, ale víc než 200 LIDÍ. A kdybych něco prosral a vysypal tu hromadu železa do pole u trati při tý rychlosti, určitě by mi nehrozilo špatný sestavení jídelníčku. Zavřeli by mi do kriminálu i to dítě, kdybych to nepřežil.
Nejvíc jsem řval, když jsem Emmičce říkal, co se stalo a ty mi teď tvrdíš, že se mám sebrat a jít s ní k tobě a dívat se na všechno, jako by se nic nestalo? Po 17 letech samoty, kdy jsem se znovu zamiloval a hned nato jste mě vymetli, jako smetí. Ptal se mě někdo na to, co cítím? Akorát o tom máte výroky, jako bych byl povinnej je respektovat a cítit, jak řeknete.
To máš pravdu, že jsem plnej nenávisti, protože se mi vlastně dostalo téhož, jako v jiných takových vztazích, který jsem prodělal za těch 17 let. Schytal jsem to akorát za někoho, komu nikdy nevmeteš do ksichtu, že tě má za podřízenej odpad jako ostatní ženský.
