Podle „no-name“ ministra vlády ČR v demisi máme nyní 30 tisíc bezdomovců a dalších 100 tisíc spoluobčanů je v ohrožení. A nepatří mezi ně, přátelé, jen tzv. „nemakačenkové či „nepřizpůsobiví““. Můžeme jimi být za jistých okolností i my!
Nedávno bylo zveřejněno, že mnoho našich občanů pracuje za mzdy, které jsou vlastně pod hranicí chudoby. Tou hranicí je částka 14.500 Kč. Sám znám ve svém okolí několik takových případů, které se dají shrnout takto: „Pracuji, ale nemám prostředky„. Ano, to je realita dnešních dnů (a co mají teprve říkat nezaměstnaní).
Ještě je tu varianta….
Má-li člověk ještě „manévrovací prostor“, tedy může-li třeba prodat byt či dům, nebo jej darovat a jít do menšího s nižšími náklady, má ještě řešení. Je to takové preventivní opatření, pokud není pozdě. V tomto případě, aby byt či dům zůstal v rodině, je možné je převést na některého z jejích členů. Jde to relativně jednoduše darováním.
Byla jako bezdomovkyně — ztracená v ulicích svého života, bez jasného cíle, srdce poznamenané ranami, co zanechal svět. A přitom v sobě nesla něco, co připomínalo kurtyzánu — ženu, která zná svou cenu, ale musela ji skrývat za hříchy a přetvářkou, aby přežila. Žila ve stínech, prodávala své tělo, ale nikdy neztratila touhu po něčem skutečném.
Když ji bílý rytíř našel, viděl za tu fasádu. Viděl duši, která touží po domově, po bezpečí a lásce. Nepřijímal ji jako pouhou kurtizánu nebo bezdomovkyni, ale jako ženu, která má právo na nový začátek.
Pomalu jí ukazoval, že i když prošla temnotou, může být světlem. Praktiky, které se naučila v ulicích — umění přežití, odvaha, síla i smyslnost — teď mohly být nástrojem jejich společné cesty. Mohla je používat ne pro bolest, ale pro radost, ne pro přežití, ale pro spojení.
Jejich láska byla jako zázrak — směs něhy, porozumění a odpuštění. On ji pojmul jako svou ženu, ne jako břemeno, a smáli se společně všem stínům minulosti, protože věděli, že teď už jsou doma — jeden v druhém. 🏠❤️⚔️✨