SPRAVEDLIVÁ KURVA ŘEKLA:
Slyšela jsem od jedné mladé učitelky ZŠ, že mají v malotřídce většinu žáků téměř retardů, dětí recidivistů a momentálně také ve výkonu trestu. Že na těchto dětech je genom kriminality už vidět ve věku do 10 let, že zkrátka jsou to genetičtí kriminálníci a že zkrátka prozaicky „rostou pro šibenici„. Také jsou prý prakticky nevzdělatelní. Ministerstvo však stále trvá na vzdělávání nevzdělatelného.
Genom kriminality u dětí? Realita školství a tvrdé názory z praxe
V poslední době se na sociálních sítích i v osobních rozhovorech objevují znepokojivé názory z prostředí základních škol, zejména těch malotřídních. Jedna mladá učitelka například tvrdí, že ve své třídě má většinu žáků, které označuje za „téměř retardy“, děti s opakovanými prohřešky, a dokonce i děti „ve výkonu trestu“. Podle jejích slov je u těchto dětí „genom kriminality“ patrný už před desátým rokem života, a že rostou prakticky „pro šibenici“. Je přesvědčena, že tyto děti jsou prakticky nevzdělavatelné, což staví do rozporu s oficiálními požadavky ministerstva školství, které trvá na inkluzivním vzdělávání všech žáků, bez výjimky.
Tento přístup vyvolává vážné otázky o tom, jak systém zvládá děti s vážnými sociálními a psychickými problémy, a zda skutečně existují dědičné předpoklady, které předurčují osud dítěte k trestné činnosti. Vědecké studie o genetice kriminality jsou totiž stále velmi diskutované a neexistuje jednoznačný konsensus. Přístup ke vzdělávání dětí se speciálními potřebami by měl být především citlivý a založený na individuální podpoře, nikoliv na zjednodušujících a stigmatizujících stereotypech.
Když učitelky hledají přivýdělek…
Znepokojivé jsou také zprávy o tom, že některé učitelky si údajně přivydělávají mimo školu i sexem na privátech. Tyto informace se objevují jako neoficiální, často neověřené historky z okolí škol, které odrážejí nejen osobní dramata, ale také širší společenské problémy v oblasti financování školství a nízkých platů pedagogů. Situace, kdy někteří učitelé hledají dodatečné příjmy nelegálními nebo kontroverzními způsoby, může být důsledkem nevyhovujících pracovních podmínek a tlaku na přežití.
Závěr
Realita školství, především v regionech s horší sociální situací, je náročná a často plná protikladů. Je důležité přistupovat k problémům dětí i učitelů s empatií, ale zároveň kriticky zkoumat a vyvracet předsudky a mýty. Vzdělávací systém by měl nabídnout adekvátní podporu všem žákům a pomoci i těm, kdo to mají ze sociálních nebo psychologických důvodů nejhorší.
Jen tak lze zabránit tomu, aby se problémy stigmatizace a nedostatečné podpory dále prohlubovaly a aby společnost nezůstávala v nebezpečné spirále předsudků a nevzdělanosti.
