Nikdy sem nic neukradla, naopak mě okradla spousta kumčoftů. Taky mě týrali. Mám tisíckrát lepší karmu než oni a ta modlitba má potom velký světlo a účinek. Myslím že mým úkolem na zemi je transformace systému. Budu se modlit za konec soudu na zemi, protože soudí jenom Bůh ale ten miluje ten nesoudí. A člověk člověka nemá soudit ale chápat, takže si člověk hraje na boha a ten jim to teď spočítá.
Amatérky bordely bordely Praha bukake cena za sex Cheb Chomutov erotické priváty erotický privát Praha escort Praha extra příplatky GFE aneb umí to dobře zahrát holky na privátech holky na sex informace pro manželky Kurvy s velkým K night cluby orál partneři placený sex pohlavní choroby porno Prague Escort Praha Praha Vinohrady priváty Brno priváty Liberec priváty Ostrava priváty Podolí priváty Praha priváty Praha 1 prositute sesso Praga prostituce v Itálii práce na privátu Sado-maso sex Sex Prague sex Ukrajinky sex za peníze Slověny Teplice Vietnamky zisky holek na privátech Ústí nad Labem české šmudly
Bolest
Přeju jim bolest, teď už jo a když to bude nutný, přejdu jen na Tantru a budu se tvářit, že jsem dělala ve Švédsku čínskou medicínu jako ta Bára od jezera na severu v tom krásném kraji plném skal, co tam 6 let honila čůráky a pak hledala práci jako instruktorka Jógy. Prostě tantrický privát, třeba v Hoelšovicích, na Vinohradech – mě je to jedno.
„Transformace“
Jmenovala se Erika, ale v domě, kde se neříkala příjmení, jí říkali prostě “ta nová”. Přišla z menšího města, za očima stín, v kabelce levná rtěnka a v srdci jen rutina. Ráno sprcha, kafe, make-up, klient. A večer znova. Každý den jako podle šablony, bez otázek, bez odpovědí.
Jednoho večera ale zůstala sedět na posteli déle. Klient odešel mlčky. Erika sáhla do zásuvky, kde mezi papíry ležela knížka, co jí kdysi dala spolubydlící z Ukrajiny – Tantra: Cesta energie. Otevřela ji náhodně. Slova jí připadala cizí a zároveň povědomá. “Tělo není nástroj. Tělo je chrám.” Usmála se hořce – ironií se živila jako chlebem. Ale něco uvnitř se pohnulo.
Začala číst večer co večer. A s knihou přišla i změna. Ne hned, ne navenek. Nejprve v dechu. Pak v pohledu. Přestala se malovat. Ne kvůli klientům – těm bylo jedno, jak vypadá. Ale protože chtěla poprvé vidět sama sebe.
Jednou, mezi řádky o dechu a energii, otevřela jinou knihu. Starou, zaprášenou Bibli, kterou měla po babičce. Ležela mezi ponožkami. A tam, v Matoušovi, našla větu:
“Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vám dám odpočinout.”
Něco prasklo. Ne venku. Uvnitř – kondom?.
Začala se modlit. Ne slovy, která znala z kostela jako dítě, ale tichým šeptem, očima do stropu, vděčností. Tantru neodložila – spojila ji s vírou. Krista nevnímala jako soudce, ale jako tichého svědka.
A jednoho rána, kdy venku začínalo svítat, si poprvé uvědomila, že už není „ta nová“. Že se z ní stala žena, která ví, kde je, co dělá – a kam směřuje.