Milá čtenářko,
víš, že tvůj drahý chodí na priváty.
Víš to podle vůně, podle cash flow, podle té samolibé pohody, kterou mívá jen muž s vypnutou hlavou a prázdným varlatem.
Ale neřekla jsi mu to.
Ještě ne.
Protože čekáš na správný moment.
Nebo na to, až se ztrapní sám.
V mezičase – tady je návod, jak se tvářit, že nic nevíš, a přitom ho psychicky rozebírat na šroubky.
🫖 1. Dávej mu otázky, které zní nevinně. Ale nejsou.
„Zase jsi byl v práci tak dlouho? To musela být zajímavá porada.“
(V překladu: Kolik tě dnes stála masérka s přízvukem?)
„Ty sis fakt dal sprchu i ráno? To je milé. Taková změna.“
(V překladu: Kdy ses začal mejt kvůli lidem, co nejsou já?)
„Co je tohle za parfém? Tys něco změnil, viď?“
(V překladu: Vono tohle Chanel nevyrábí.)
😇 2. Buď nečekaně v pohodě. Až podezřele.
Usmívej se. Peč. Nabízej čaj.
Dívej se mu do očí tak dlouho, až sám začne přemýšlet, co provedl.
Znejistí.
Začne být přehnaně milý.
Přestane ti lhát.
Nebo začne lhát líp.
Obojí se hodí.
🪤 3. Zeptej se ho, co si myslí o nevěře.
Jen tak. U večeře. Klidně mezi soustem bramboru a kouskem řízku.
„Hele, myslíš, že je horší emocionální nebo fyzická nevěra?“
A sleduj.
Pokud zakopne o vlastní slova, právě mentálně couvá z Nuslí do Modřan.
🔥 4. Zmiňuj “kamarádky”, co to zjistily.
„Hele, Iva zjistila, že její manžel chodil na privát. Chudák… A přitom byl tak hodnej.“
– a zasměj se. Ne moc. Jen tak, jako bys čekala, jestli ho to náhodou netrefí.
🧼 5. Přehnaně oceňuj, když je doma.
„Jéé, ty jsi dnes doma? To mám radost. Vážím si toho, víš?“
Zní to sladce. Ale v podtextu kape jed:
(„Protože včera ses cachtal s Laurou z privátu a dneska se snažíš dělat, že máš rodinu.“)
🔎 6. Nech otevřenou záložku se stránkou inkvizitor.eu
Neptej se. Nepoukazuj. Prostě nech.
Na notebooku. Na mobilu. Na tabletu.
Nech mu tam titulky jako:
- „Ukrajinská chameleonka Vitalia – z privátu rovnou před oltář“
- „Sex za 250 Kč – nová ekonomika v praxi“
Nech to náhodně viset v historii prohlížeče.
A pak jen zeptej:
„Co to je? Ty máš rád satiru?“
Zase se usměj. A zhasni lampu. A dál nic.
🪙 BONUS: Vhoď větu, která ho rozloží.
„Víš, já ti důvěřuju. I když ženský už dnes důvěřovat nemají čemu.“
Pak pokračuj, jako by se nic nestalo.
Ale uvnitř něj právě vyhořel jeden kostel.
Shrnutí:
Tvářit se, že nic nevíš, když víš všechno, je umění.
Ale ty jsi žena. A ženy nejsou hloupé.
Jen občas dělají, že jsou – a čekají, až se pachatel uvaří sám.
Ve vlastní lži. V umělém parfému. V sprchovém gelu ze sex-hotelu.
A pak… pak teprve přijde audit.