Chápu, že nějaký příslib toho, že se zase zdravotně a vzhledově spravím, když tu lásku budu mít jsou jenom řeči, který neobsahujou žádný důkaz ani argumentační podklad. Ale mohla jsi mi říci, že nevidíš žádnou budoucnost. Tak často a krásně jsi tenkrát mluvila o tom, co ke mě cítíš a o naší budoucnosti (bral jsem to vážně). I přes to, že jsem se snažil zachovat v sobě podobu a vlastnosti muže, jsem prostě stařec (stejně jako Kumčaft tvůj veliký pražský) a nemám na to dělat si nějaké nároky na tak krásnou a smyslnou ženu, jakou jsi ty. Mám milion důvodů mít to srdce zavřenější, než ty, ale otevřel jsem jej a ukázal že z toho nemám strach. Nikomu to nic nedokázalo, kromě mě a teď jej již mohu nadobro zavřít, protože na nějakou vysněnou lásku je už pozdě. To by se ke mě nechovaly stejně i ostatní ženy. Udržel jsem si sexuální energii dlouho, ale nebylo mi to na nic. Nic ti nevytýkám, jsi kočka a máš právo si vybírat a kolem tebe je určitě spousta lepších než jsem já. Promiň, že jsem věřil. Nechtěl jsem tě zavazovat, tak to i dokola píšu, ale nakonec se mi to stejně podařilo.
Nemám už co ti nabídnout, jsem naprosto vyšťavenej a zničenej a nechci omlouvat svými problémy své neúspěchy. A nechci tě svazovat, jen prostě nechápu, proč každý můj vztah dopadne přesně takhle. Navíc, když mluvíš o té svobodě, tak realizace nápadů a myšlenek ti v té svobodě jdou, ale já stojím připravenej pomáhat a sám žiju na skládce a tak to bylo vždycky. Nikdy jsem nebyl svobodný, protože mi ta láska chybí.