Od začátku jsem navrhoval netahat do toho city a nedělat z toho trojúhelník. Stalo se tak proto, že jsi to chtěla ty. A já ti říkal od samého začátku, že touha ženy je pro mě posvátná a i za tím si stojím. Ublížila jsi mi a teď se chováš, jako by ve tvém životě byl ještě někdo jiný a na několikráte opakovaný a celkem jasný dotaz, jsi ani neodpověděla. Takže jsi nejenže zavřela mé srdce, ale ještě mi zavíráš možnost se s tím vyrovnat a pokusit se jít dál. Stojím tady a čekám, že se nějak vyjádříš, asi za to, že já ti chtěl pomáhat a nechtěl ti překážet a cokoliv za tebe rozhodovat. Místo toho poslouchám, jak si plánuješ budoucnost a přemýšlíš o svých možnostech a necháváš mě stát a čekat. Rozhoduješ za mě a kde je ta láska a ten soucit, ani to pro mě nemáš? Nedokážeš mi na rovinu říct, že je konec a nikdy už nebude to, co bylo tenkrát, kdy jsi mi psala a říkala, že mě miluješ? Mám zasvětit život pomoci a přátelství někomu, kdo nebyl v životě tak dlouho sám, jako já, když to vše potřebuji sám a to jen proto, že přesně takhle se mnou jednaly tucty jiných žen, které alespoň netvrdily, že jsou něčím výjimečné. To proto chci vědět, jestli jsem tě aspoň zčásti přitahoval tak, jak jsi tvrdila, abych vůbec měl nějakou sílu jít dál. (já nejedu na ligy do nichž patřím, či nepatřím jako někdo, ale na rozdíl od někoho si velmi dobře uvědomuju odkud pochází síla muže). A kromě toho, že jsi mě nakopala do srdce a do koulí, tak mlčíš a vesele si moji sílu bereš dál. A kde je ta láska a ten soucit o nichž jsi tvrdila, že jimi žiješ? Pro mě to asi došlo, co? Tak prosím taky ty pochop, že přesně tohoto se mi dostalo od ostatních žen. A pokud žiješ z lásky a toužíš po lásce, kde bys ji chtěla brát, když nejen ty, ale mraky dalších takových uvnitř nasraných žen vyhledává muže jako já a dělá jim tohle? To já můžu za to, že k tobě život nebyl fér? I přesto, že jsem měl s tebou soucit a chtěl ti v životě pomoct, jak jen jsem dokázal? Teď mi ještě třeba povíš něco jako, že si to nemám tak brát a že na světě jsou mraky žen. No to je tedy útěcha, když se mi od nich celá ta léta dostávalo téhož. A přesně v ten okamžik, kdy jsi to spustila, začaly ty nejsložitější změny v mém životě, paradoxně přesto, že jsi tvrdila, že jsi to spustila právě proto, abys měla klid na ty své změny, tak jsi odkecala chlapa, kterej by ti snesl modrý z nebe, protože to, co považoval za lásku od tebe mu k tomu dávalo tu sílu a odvahu. Nerozumím tomu, co se děje a ty mi místo vysvětlení vykládáš nějaký rádobyduchovní pozlátka protože nerozumíš sama sobě, tak je to.
Pak jsem vše pochopil správně a moje snaha netlačit na tebe, abych nenadělal škody ve tvém životě pochází ze správné interpretace toho co cítím. Jen těžko pobírám to tvrzení, že potřebuješ klid od lásky, aby ses mohla poprat s problémy, když láska je vlastně zdrojem síly a odvahy takové věci řešit. Přijde mi to, jako kdyby mi kopáč, řekl ,,musím vykopat ještě 50 metrů brázdu v zemi, ale nemohu si vzít na to krumpáč, jen by mne rozptyloval“. Nechápu to, ale cítím, že nemám právo jakkoliv v těchto pochodech rozhodovat za tebe.
To je hezká odpověď. Dost mi připomíná červenou bugginu se žlutou střechou. Mám chuť se sebrat a pořádně ji provětrat??.

Post Views: 72