Inkvizitor.EU

Chápu, že nějaký příslib toho, že se zase zdravotně a vzhledově spravím, když tu lásku budu mít jsou jenom řeči, který neobsahujou žádný důkaz ani argumentační podklad. Ale mohla jsi mi říci, že nevidíš žádnou budoucnost. Tak často a krásně jsi tenkrát mluvila o tom, co ke mě cítíš a o naší budoucnosti (bral jsem to vážně). I přes to, že jsem se snažil zachovat v sobě podobu a vlastnosti muže, jsem prostě stařec (stejně jako Šaroch) a nemám na to dělat si nějaké nároky na tak krásnou a smyslnou ženu, jakou jsi ty. Mám milion důvodů mít to srdce zavřenější, než ty, ale otevřel jsem jej a ukázal že z toho nemám strach. Nikomu to nic nedokázalo, kromě mě a teď jej již mohu nadobro zavřít, protože na nějakou vysněnou lásku je už pozdě. To by se ke mě nechovaly stejně i ostatní ženy. Udržel jsem si sexuální energii dlouho, ale nebylo mi to na nic. Nic ti nevytýkám, jsi kočka a máš právo si vybírat a kolem tebe je určitě spousta lepších než jsem já. Promiň, že jsem věřil. Nechtěl jsem tě zavazovat, tak to i dokola píšu, ale nakonec se mi to stejně podařilo.

Nemám už co ti nabídnout, jsem naprosto vyšťavenej a zničenej a nechci omlouvat svými problémy své neúspěchy. A nechci tě svazovat, jen prostě nechápu, proč každý můj vztah dopadne přesně takhle. Navíc, když mluvíš o té svobodě, tak realizace nápadů a myšlenek ti v té svobodě jdou, ale já stojím připravenej pomáhat a sám žiju na skládce a tak to bylo vždycky. Nikdy jsem nebyl svobodný, protože mi ta láska chybí.

Vysvětlení, která z dost vážných situací dělají debilní hru jakýmsi pokřiveným způsobem ospravedlňující ony neurčité činy, které jsou minimálně netaktní a manipulativní ze strany manipulátora pro všechny zůčastněné.

To mám na mysli jeho přepadové návštěvy a neurčité poznámky, jejichž smysl jsem většinou pochopil velmi dobře. Také jsem pochopil, že tyhle metody jednání, mimo jakoukoliv diskusi se mnou, jsou manipulativní a neurvalé a to především vůči dětem (což byl v důsledku jeden z důvodů, proč jsem se o tebe začal více zajímat, protože mi to velmi silně připomnělo okamžik, kdy jsem se díval na to, jak mi tlučou dítě) dělal i v době, kdy jsme spolu nebyli.

Vím moc dobře, co je správné a tehdy jsem mu nešlápl do ksichtu z jediného důvodu, protože jsem si velmi dobře uvědomoval, že o tom rozhoduješ ty, bezezbytku. (být to moje děti, vezli by ho do špitálu).

Zbývá poslední věc, kterou bych rád věděl a asi se budu muset vyrovnat s tím, že se ji nikdy nedozvím, protože právě přístup lidí, jako je Gustav a benevolence nebo rezignace (říkej si tomu jak chceš) žen jako ty, způsobila, že mezi oběma variantama vlastně není hranice. Jde o to, že ti Gustav nasadil nůž na krk a ty mi říkáš, co chce, abys mi řekla.

Řekla jsi, že tenkrát zpanikařil a začal o tebe bojovat. To, co se při tom z jeho strany odehrávalo bych nenazval bojem o ženu, ani kdyby mě za to měli zastřelit jako psa. To byla leda tak snůška jakýchsi neurčitých činů majících podtext připravený na různá vysvětlení (jedno z přesně takových, jako byl tvůj, pokud ne jeho, termín, že jsem uražený).

Když počkáš, třeba jej skutečně najdeš, nebo ti spadne na hlavu jako tři oříšky pro Popelku.

Kdo do hajzlu jste, že takhle chcete rozhodovat o mých citech, aniž byste měli nějaké povědomí o těch vlastních?

Teď vlastně stojím před tribunálam, který se rozhoduje o tom, zda mi bude odpuštěno. Odpuštěno něco, co jsem nezpůsobil vědomně. Dokonalé!!! Jako v nějaké debilní realityšou v níž se rozhoduje o tom, zda postoupím do vyššího kola (Promiň, ale nemáš ten správný účes synu a nejsi dost nadšený z cukrového rauše, který tady všichni vzýváme).

Po vzoru západní kultury tady vznikají dokonce skupiny žen, které tvoří onen tribunál na každého chlapa s nímž se setkají. A protože jde o to, že by s ním měla mít jedna z nich vztah a ostatní by mu záviděly, tak se nakonec shodnou na tom, že jeho největší chyba je, že nosí koule a ptáka.

Seberou mu veškerou sebedůvěru, která se odrazí na jeho schopnosti fyzicky milovat a pošlou jej do světa hledat další takovou skupinu. To proto naše poslední setkání bylo korunováno náhlými problémy udržet erekci. Nejcitlivější část na mě je zrovna ten pták a ten už bohužel zjistil, že ukončuješ vztah a snaží se mě varovat.

Stojím před tvým tribunálem a co se týče očekávání jeho verdiktu, ale problém spočívá v tom, že před ním nestojím poprvé, a proto pro něj mám už jen tohle.

Co to vlastně je ten hluboký cit, o němž tu mluvíš? Musíš ho cítit, to znamená, že jej necítíš. Máš alespoň představu, co cítím já? Nebo to není důležitý? Dobře, tak počkáme, až jej zachytíš.

Dlouho jsem nechápal, proč jsem tak často obviňován z nestálosti právě těch citů, lidmi, kteří city z nějakého mě naprosto neznámého důvodu nejvíce opovrhují a pouští se do mě v okamžiku, kdy je dožene vlastní minulost. Jako bych byl za ni zodpovědný.

Povím ti, co se stalo. Ta událost v mém emočním světě, která dost vyděsila i mě v tobě prostě zabila, co jsi cítila. Ačkoliv jsem dokola opakoval, že nevím, proč se to stalo, bylo se mnou jednáno, jako bych to přímo úmyslně dělal (nebo si to dokonce i vymyslel).

Následně jsem byl hozen přes palubu a byla mi vysvětlena spousta věcí (kromě jiného třeba i to, že snad ten vztah trval velmi krátce a pro mne jistě nebude absolutně žádný problém nahradit jej vztahem s jinou osobou – přece na to vypadám ne?).

Nechci být sama… Nevím jak jsi na to přišel a nebo z čeho jsi tak usoudil. Věřím v lásku a vím, co láska všechno dokáže… Jen dvakrát v životě jsem zažila ten hluboký cit, pro který bych položila i svůj život… Musím to tam cítit a pokud to tam není, raději budu sama. Ale ten se neukáže nikdy hned na počátku, není to jen pouhá chemie plná feromonů, ta totiž nemá dlouhého trvání. Vím, že mi v tomhle rozumíš.

Nebylo by to poprvé, co jsem nakonec sklapl a musel odejít a dívat se, jak se mi potencionální partnerka vytrácí ze života, o to je pro mě těžší, když vozím podnapilé idioty, kteří už jen svým stavem urážejí existenci homo sapiens.

Přesto mají na destrukci vlastního druhu času víc než dost a dělají to nadšeně za mě i za tebe a za mě. Není, kdo by je zastavil a obdaroval je tím, o co si stále říkají. Místo toho tím obdarovává lidi, kteří hledají onen cit, jenž jsi zmiňovala.

Ten cit, který by udělal pro všechny lidi ráj na zemi a který je zde zřejmě zakázaný (svět mi skutečně už od školy připadá jako vězení).

Ve středu mám volno a mám tady ty krabice a lahve. Opravený tablet a nějaký řešení na to osvětlení u tebe doma s tím, že to bude možný snadno sundat při stěhování. Včera jsem potkal Gustava, jel přes Lovosice do Prahy.

Na některý věci nemáš kapacitu, já nyní bohužel taky ne. Ten cit o němž jsi mluvila hledám taky, ale ne tak, že bych čekal, že jej najdu na zemi, ale vím, že se tenhle kanál dá otevřít. Proto jsem ještě tady.

S politováním však musím konstatovat, že o pár let starší mazáci pro pár minut u televize nebo v hospodě s otevřenou flaškou, podvádějí lidi, co jsou nuceni s nimi spolupracovat pro holé přežití. Moc se mi nelíbí, že tyto entity budou zřejmě rozhodovat o tom, zda mezi námi něco bude, či ne. A v těch počátcích (to zas musíš uznat ty, že na tom něco bude) je strávený společný čas tím nejdůležitějším pro kvalitu vztahu.

A kromě toho ty oddechový zakončení perných dnů mám taky (o tom jsem chtěl s tebou tehdy mluvit) ty máme prodělávat spolu jak je to jenom možný. Chtěl jsem říct, že když to dělám já, taky se straním lidí a chci být sám, ale pokud se má něco podařit, musíme se oba pokusit navštívit i tenhle prostor toho druhýho. Schválně jsem užil termín ,,pokusit” protože zpočátku jsem měl pocit na sobě a teď to vidím na tobě, že není úplně jistý, že se nám to vůbec povede. Ale o tom, kde jsem co vzal s tebou už diskutovat nebudu, ani já se tě neptám. To proto, že oficiální veřejnost by tvoje názory na vztahy rozcupovala a udělala by z tebe trotla a ze mě taktéž. Tudy cesta nevede, na to klidně zapomeň.

Samozřejmě, proto ti osud do cesty poslal mě, máš přijít na to, jak tu chemii zažehnout a zbořit dogmata kolem skutečné lásky. Ale musí to být se vším, ne jenom část toho poznání, to je nejen tobě nanic. Proto mám problémy s erekcí, když nejsem sám, to je úkol pro tebe, protože jsi o něj požádala svůj osud, který ti sám ukázal, že v těch vztazích je něco špatně, něco, co se účelově vyhýbá jakémukoliv pokusu o definici, která by byla prvním krokem k nápravě….těch vztahů samozřejmě. Velkou část toho úkolu jsem vyřešil sám. Nevidím ale vše, protože nejsem žena. Ale chtít po mě akademický důkazy toho, co cítím, to je jako kdyby ti někdo postavil hrad z písku a tys ho zbořila. Jak chceš dokázat, že se ti částečně podařilo vyléčit úchylku, bez chemie a dalších berliček? Není na to certifikát a tak to oficiálně nejde, stejně jako léčit rakovinu. Jestli chceš certifikovaný důkazy, tak na to zapomeň. Nebyla bys poslední, komu je systém účelově rozcupoval a vyrazil z ruky. Máš to zkoušet bez certifikace, nic takovýho jako důkazy o tom, že to jde zažehnout nejsou o to se postarali už v dobách Lomonosova.