Inkvizitor.EU

Vzpomínám si, když jsem přišel poprvé, jak jsi byla ve strašném stresu a jak jsem cítil to napětí. Cítil jsem potřebu ti pomoct a ulevit, chytil jsem se nějaký práce a pak přišel Gustav a posmíval se mi, že mě hned zapřáhli. Někde na tý cestě plný lásky a něhy se stalo, že jsem tě začal odpuzovat, a nevím proč. Netuším proč se to stalo a nedělám si nároky na nějaký odpovědi. Jen jsem se snažil ti pomáhat. Někde na tý cestě se zrodil ve mě cit, který jsem nikdy nepoznal. Psala jsi mi tolik krásných slov, z nichž jsem cítil lásku. Gustav se mi pořád jenom posmíval a když jsi řekla, že se vracíš k němu, cítil jsem jen nekonečný výsměch. Bolelo to a začal jsem dělat závěry. Ublížil jsem sobě a asi i tobě a už to nedokážu vrátit. Najednou jsem cítil, že už se mě nikdy láskyplně nedotkneš a nedokázal jsem o to bojovat, protože mi pořád znělo v srdci, že tě nemůžu k ničemu nutit. Ale pořád mám pocit, že můj život skončil. Bez tebe jsem zůstal ve vzduchoprázdnu a nevím, co mám dělat. Chtěl bych se vrátit a obejmout tě a znova milovat, ale cítím, že jsem v tom sám. Ty už nechceš a asi chtít nebudeš. Pořád se mi opakuje, jak jsem cítil to teplo a jak jsi říkala, že jsi něco takovýho nikdy nepoznala. Každý večer jsem usínal i v práci a bylo mi tak krásně, měl jsem v sobě tolik síly, tolik nápadů a plánů do budoucna a najednou je to pryč. Piš si, co chceš, kašlu na lidi, co se mi posmívají a ještě budou posmívat. Nehodlám se omlouvat, že jsem po tak dlouhý době zase miloval a že mi na tom záleželo. Říkala jsi, že se chceš zabít, to mě taky bolelo. Teď jsem tady sám a naprosto zlomenej a nevím, co mám říct nebo udělat. Nezbyla mi žádná hrdost, žádná budoucnost, jen ten výsměch. A to jsi na začátku říkala, že máš život ráda a že žiješ pro své děti. Proč? Proboha proč? Co jsem ti udělal, za co jsi mě potrestala. Snažil jsem se jen o to, abych ti ulevil a pomohl. Odmítl jsem něco při milování, co jsi neřekla? Nechci žít bez lásky, stejně jako ty. Nechci žít bez tebe. Psala jsi, že láska zvítězí nade vším. Že tě vzrušuje, co píšu. Psávala jsi mi, že se jeden od druhého učíme přijímat pomoc a lásku. Psávala jsi, že ti chybím, že naše láska je dar, že v tobě probouzí vášeň, že se díky mě cítíš, jako žena a to já se díky tobě cítil jako muž. A pak jsi mi řekla, že bych si měl najít partnerku a dívat se s ní na porno. To bolelo asi ze všeho nejvíc. Došlo mi, že už se mě nikdy nedotkneš a že už se na mě nebudeš těšit a že to všechno, co jsi předtím říkala a psala už není pravda. Zlomilo mě to a už nejsem nic. Ulehávám ke spánku s ,,rukopisem Magdalény” a mám přitom oči plný slz. To, co tam vypráví, jako bych prožíval znova. Nevím, co dělat, nevím co říct. Nejsem nic.

Zpětně procházím konverzace s tebou a není tam ani náznak toho, že bychom se na něčem domluvili. Chápu to tak, že já se mám za to stydět, i když to je vytrženo z kontextu, ale tobě stačí sdělit mi, že to uděláš a mý matce budeš tvrdit, že jsme se na něčem domluvili. To si nedovolila, ani moje bývalá. Co kdybych já volal tvým rodičům a vykládal jim takový pohádky. Asi sis mě taky s někým spletla. A ne jenom mě zdá se. Jestli jsi mě chtěla urážet, jako jsi pořád tvrdila, že se snažím vědomě urážet tebe, tak tentokrát se ti to povedlo. Chtěl jsem mlčet, ale prostě nemůžu. Gustav je mimo republiku, takže jsi neřešila city k němu, ale to, že jsi na mě něco nemohla vystát a nebyla jsi schopná říct mi to do očí. A ty poznáš skutečnou lásku? Ani snad nechci vědět podle čeho. Doteď mě trápilo svědomí. Díky, že jsi mi aspoň otevřela oči.

Aby se taky podívala, jak s vámi Gustav jedná? A poučila se o tom, kam jako ženská patří? Počkej chvíli, rozmyslím si to…. no vlastně, když to v budoucnu bude brát jinak než to dnes určitá skupina lidí vnucuje ostatním, bude za stejnýho ufouna, jako jsem teď já, žejo. Takže bych se vlastně měl zamyslet nad sebou v čem svý dceři bráním a měl bych přicupitat, když to někdo z vás řekne. To…..je……grandiózní. A prosímtě, co bys chtěla, abych ti na to odpověděl?

Jinak já si zvládnu bavit dceru i bez vás, nepotřebuju k tomu nikoho, protože po určitých událostech o nichž jsem ti již několikrát vyprávěl z otce mezi mnou a Emmou nezbylo nic a na někoho, kdo si myslí, že jsme tu od toho, abychom se oddávalli jeho debilním teoriím a nápadům se můžeme zvysoka vykašlat. Teď mi asi řekneš, že mi zaručuješ, že u toho Gustav nebude, ale to se fakt na mě nezlob, za těch pár měsíců, co jsem si myslel, že tě znám důvěrněji, jsem pochopil, že když se ten člověk rozhodne, vyšperkovat ti obydlí samopalem, zabrání tomu jen ten, kdo rozhodne za tebe a to já nikdy nebudu. Takže shrnuto a podtrženo na dotaz, zda by se tvý děti mohly vidět s tím mým, jsi si odpověděla už předtím a asi tak úplně nechápu, proč se mě ptáš teď?

Mě je úplně jedno, co si myslíš, přečti si komu chceš, co chceš. Díky lidem, jako jsi ty, jsem půlku života věřil, že se mí rodiče rozvedli proto, že jsem je zlobil. Pokud chceš všude tvrdit, že příčinou některých věci v tvým životě je nějaká moje paranoia, tak si posluž. Nebudeš ani první, ani poslední. V krátkým vztahu, který proběhl mezi náma jsem nerozhodl absolutně o ničem a ještě jsem musel vysvětlovat, co se ve mě děje, aniž by mě kdokoliv věnoval pozornost. Tvářit se ale, že se ode mě vysvětlení čeká, to vám šlo na jedničku.

Holka ty se díváš akorát na to, jak svým dětem ukážeš, co jsem za zlýho člověka. Nevadí mi to, dokážu s tím žít, i když jsem na to nevypadal. Jestli si myslíš, že víš, co se ve mě děje, tak to akorát lžeš sama sobě, přestože jsi mi kdysi odkývala, že v tom (že by si člověk v první řadě neměl lhát) mám pravdu. To mluví za vše.

Ty se pořád kasáš, co jsi si od chlapů zažila, ale ten tvůj Šaroch ti nemlátí děti, ten se k nim chová dobře. A co se týče Gustava, tak aby bylo jasno, o tebe jsem se začal zajímat až na jeho opakovanou výzvu. I před tím jsem velmi dobře viděl, jak se o něho staráš, jako vlastní matka. Chodila jsi mu prát, on nebyl tvůj přítel, byl jedním z tvých dětí, kromě toho, že se ti doma roztahoval a měl akorát mraky chytrejch keců. A já matku nepotřebuju, hledám ženskou, která mi bude rovná.

Co se mých citů týče, o nich se sice vyjadřuješ, ale nevíš o nich a o jiných problémech, co řeším naprosto nic. Těch pár dní, co jsme se neviděli, jsem bulel jako dítě. Vedl jsem vlak mezi Lípou a Srním rychlostí 110 km za hodinu, vlak v němž bylo přes 200 lidí a vážil víc než 100 tun, na trati, kterou ještě ani pořádně neznám, protože na ní začínám a ani sem neviděl na cestu přes slzy, nezodpvídal jsem za 3 děti, ale víc než 200 LIDÍ. A kdybych něco prosral a vysypal tu hromadu železa do pole u trati při tý rychlosti, určitě by mi nehrozilo špatný sestavení jídelníčku. Zavřeli by mi do kriminálu i to dítě, kdybych to nepřežil.

Nejvíc jsem řval, když jsem Emmičce říkal, co se stalo a ty mi teď tvrdíš, že se mám sebrat a jít s ní k tobě a dívat se na všechno, jako by se nic nestalo? Po 17 letech samoty, kdy jsem se znovu zamiloval a hned nato jste mě vymetli, jako smetí. Ptal se mě někdo na to, co cítím? Akorát o tom máte výroky, jako bych byl povinnej je respektovat a cítit, jak řeknete.

To máš pravdu, že jsem plnej nenávisti, protože se mi vlastně dostalo téhož, jako v jiných takových vztazích, který jsem prodělal za těch 17 let. Schytal jsem to akorát za někoho, komu nikdy nevmeteš do ksichtu, že tě má za podřízenej odpad jako ostatní ženský.

A tak je to pořád dokola a fakt je mi jedno, co na to téma ještě sdělíš, protože činy proběhly v mě velmi známém pořadí a nejenže mě nenechaly na pochybách o tom, že jsem zase posloužil jako boxovací pytel, ale zcela vyloučil možnost, že bys ty nevěděla co děláš.

Jděte už do prdele všichni a dejte mi pokoj, můj život není váš a já nejsem tady proto, aby vy jste hodnotili, co já jsem za člověka, hodnoťte sami sebe. To vy jste citově a morálně nevyspělí a něco jako láska, rodina nebo děti vám vůbec nepatří do ruky.

Odejdi mi zkrátka ze života a dělej prosímtě, že vůbec nevíš, kdo jsem. V opačným případě to budu brát jako výzvu k tomu, abych se začal chovat taky jako pořádný trotl. A pokud si myslíš, že to nedokážu, pak toho o mě víš ještě méně, než bych si já vůbec kdy myslel.

o, co si pamatuju, říkala jsi, že na něj máš vztek a že sis to od něj slízávala, což je teď mimochodem zase jinak. Co se týče Gustava, společný přátelé na FB si mě najednou blokujou, to je zajímavý co? Hlavně ta Vladěna Pulkrábková, co se mi nedávno ozvala a jemu stačilo akorát říct, abych mu ten kontakt dal(to by čuměl, kdybych mu řekl, že mu ho nedám). Mohl bych se na něco zeptat? Jak se všichni vejdete do jedný postele? A do sprchy? A to všichni usnete, když je vás tam tolik?

Co se citů týče, on s tím nemá problém, kromě toho, kousek od tebe žije ženská jménem Kateřina, s níž tohle prodělával před mnoha lety. Akorát ještě neměl tu odvahu k něčemu tak nechutně odpornýmu, jako zapojit do celýho toho procesu mě.

Nejdřív jsi mi tvrdila, že si mám najít jinou ženskou a vysvětlovala jsi, co s ní mám dělat, jako by ses k němu vracela natrvalo a teď tvrdíš, že potřebuješ jenom čas? Nebo se to mělo nějak skloubit dohromady a já se měl počas tvého řešení s Gustavem dočasně uklidit k nějaký fifině a pak jí říct, ,,promiň, tady mistrová už to má dořešený, vracím se k ní”?

Promiň, ale to je poněkud ulítlejší, než nějaký sympatie ke kozám, to bys mi mohla ještě blíž vysvětlit, nejsem totiž Gustav a tyhle věci buď nechápu, nebo nepatřím mezi lidi, kterým přísluší je provozovat. Co to vlastně rozvíjíš?

A vůbec, Gustav má všechno hned a s nějakým dozráváním si naprosto nedělá hlavu, takže on nemusí a já to odčekám za něj?

Upřímně po 17 letech naprostýho sucha, který mám za sebou, chtěl bych vidět tebe, jestlli by jsi řešila nějaký city a chtěl bych vidět především Gustava, protože ten, když to nemá, tak si zajede koupit dálniční prostitutku jako známku na okno(a ještě je takovej debil, že mu v ní praskne guma a já to musím hodiny poslouchat).

Víš, rád bych jenom podotknul, že když jsem tě potkal, nepřitahovalo mě na tobě naprosto nic, protože jsem měl úplně jiné potřeby a představy o sexu. To já měl odvahu všechno ti přiznat a na rovinu ti říct, že se chci o něco pokusit. Na začátku alespoň pro mě nebyly žádné city, ale jen neskutečná odvaha, která vám evidentně chybí oběma.

A ano, to ty jsi po mě hrábla a udělala jsi to, jak jsi chtěla, takže to není moje dilema, ale čistě tvoje a teď v tom lítám já, tvý děti, moje dcera a otázka zní, jak se k tomu postavíš, protože Gustav to za tebe nevyřeší, ten si zajede oprcat Ukrajinku a zvysoka se na tebe vykašle. Neudělal to poprvé a neudělal to jen tobě, to zase vím já, protože to všechno jsem si od něj musel za ty roky vyslechnout. A přitom se mi vysmíval, že já se na ženskou nezmůžu a bůhví, kde to všude vykládal.

Na vyřešení mých citů mám vždy tak akorát pár minut, což je od vás skutečně velkorysé, takže si své vzletné proslovy o lásce a zákoutích nějakých citů můžete strčit někam. 12.6. jsem o těchto věcech přestal diskutovat a již nebudu nikdy. Myslím, že 17 let diskuse je dost, abych věděl, co máte v úmyslu.

Typický českolipský pár vegetující na lavičce, není to sice vidět, ale lavička se nachází uprostřed hřiště plného dětí. Tyto děti ,,naše budoucnost” mají tu nejlepší společnost. Jestli si někdo myslí, že kromě oblak cigaretového dýmu, ještě kolem sebe hýří zdvořilým chováním, měl by se nechat vyšetřit. Co to nasdílet s podtitulkem ,,hledej rozdíly, co se ti nezdají” nebo ,,Copak asi prospěšného sobě, či svému okolí dělají ve svém volném čase a kde svůj volný čas berou?(nevypadají, že by včera byli v práci)” nebo ,,nepoznáte flákače? nepatříte k volbám” Nejpůsobivější byly okamžiky, kdy se oba rozhlíželi v domění, že by snad někdo si dovolil byť jen od pohledu cítit, že nesouhlasí s tím, kde se nacházejí nebo, co dělají. Chraň bůh. To jste i dle vlastní manželky debil a do společnosti nepatříte vy, protože jste proti nevinnému sezení na lavičce. (Připomínám, že se jedná o město, kde je zakázáno vyhláškou kouřit a konzumovat alkohol na veřejnosti, tento zákon opět platí jen pro někoho. Například pro toho, kdo si dokáže takové věci spojit a vyslovit je nahlas. Takový by měl doživotně držet hubu že? Takoví lidé jako na fotografii potřebují volné pole působnosti, že? Výchova nějakých dětí si může políbit prdel. No ale vážně, zkuste si představit, že ti dva by měli děti. No já už nemusím, já takovou rodinu viděl. Normálnímu člověku se při pohledu na takový poměry zvedne kýbl. A co teprve ten, kterej tady léta byl za hovado větší než je to na fotce.)

To je jako s těma SUV. Všude se mluví o tom, jak docházejí zdroje, a jak se musí šetřit a hledat alternativy technologií, tak si frajírek na podporu pořídí adekvátní auto, aby všem ukázal, jak se ho to netýká. Když se na takový auto podíváš, vejde se tam to, co do felicie, ale zabere to mraky místa a žere to jak tank. Přesně to odpovídá tomu, co za sebou takovej člověk zanechává. Věci, který kdyby neexistovaly, nic by se nestalo. Třeba SAP, proaktivní a operativní přístup k věci, parlament a sněmovna a politika vůbec. Přesně jak píše D-fens. Po rozhovoru s takovým člověkem jste stejně chytrý, jako předtím. Když se podívám na takový auto, mám úplně stejný pocit.
A jestli chceš námět, podívej se na diskusi pod článkem. Najdeš tam nový slovní útvar tzv. zájmeno vyzvracené. Jo a je vidět, jak se média chytaj, každý hovadiny aby nás co nejvíc přivedly do varu, bacha na to. Pamatuješ jak to dělali ninjové. To je tatáž strategie, odkudpak to asi mají? Snaží se v nás vyvolat strach, nebo pocit bezmoci? Proč asi? Že bysme zase až tak bezmocný nebyli? Viz Michael Tellinger ve své knize Ubuntu. Mluví o tom, jak banky jedou podle tzv. námořního práva. Jako dlužník bance stačí pár kouzelných obratů a odejdeš od soudu volnej jako pták a nikdo ti nemůže nic udělat ani vzít. Některý věci se tady dějou až hystericky. Ty pravidla, na nichž to nakonec selže, jsou cítit pod těma všema sděleníma. Navíc jedno procento český půdy stejně máme odevzdat církvi. Média o tom informovaly jako, že je to už jistý v době, kdy to sotva bylo na papíře. To se neděje jen tak pro nic za nic.

Jsi vzhůru? Já tady zažívám neuvěřitelný ponížení od návštěvy. To jsem fakt tak jinej, že si trapně představuju, že návštěva u někoho ať už je hostitel, nebo host povinuje oba dva zdvořilostí a ohleduplností v tom smyslu, že je absolutně neodpustitelný zvyšovat hlas a říkat a dělat některý věci? Zdá se, že jsem jedinej, kdo to dodržuje, jinak si tu návštěvy domlouvají návštěvu mý dcery beze mě někam, kam já nehodlám ani páchnout. A jsem asi jedinej, koho to evidentně trápí? A když už mám pocit, že to trápí tu návštěvu, tak z ní vypadne, jestli bych jim nemohl vysvětlit, kdy už ty výluky na ČD konečně skončí? Mě to stačilo. Asi jsem měl zůstat tady, abych si ujasnil, co dál. Teď to vím. Sehnat jinou babu, někde u Boleslavi, zařídit si život tam a pak tý svý exotce hodit na hlavu rozvodový papíry, sebrat se a vypadnout. Nechat ji se vyvztekat tak jak to ona dělala mě za hojný podpory svých ,,přátel”.
Loni, co jsem ležel v tý nemocnici, chovali se ke mě tak, že sem nevěřil, že se domů vrátím živej. Měl jsi vidět, jakn sem plakal štěstím, když za mnou přišli s dcerou. Měl sem pocit, že ji vidím naposledy a to mě k nim citově dost připoutalo a proto mám teď takový problémy si to ujasnit. Respektive jsem měl, protože ten měsíc doma mi pomohl pochopit, že zmrdi se mnou přestali cvičit přes moji matku a vůbec mý rodiče a dělají to teď přes mou vlastní rodinu. Dokud nevypadnu z týhle výrobny hoven, nebudu žít.

Já ti nic na hlavu nehodil, ani ti nic nevnucoval. Docela mě samotnýho překvapilo, že dokážu pojmenovat důvody proč jsem některý věci udělal. Kdybych pro ně nenašel definice, musel bych sklopit hlavu a říct, promiň, že jsem ti nevěřil, nyní se budu kát a udělám, co mi navrhneš a nebudu se ptát proč. A to jsem právě nechtěl chápeš? Nebo ty jsi to tak chtěl? Chci vlastní cestu a tohle sděluji jen proto abych varoval ty, co chápou. Litovat se můžu v soukromí bez nikoho. Tam budu mít alespoň jistotu, že nepotkám někoho, kdo mi řekne ,,uděláš tohle a tohle” a když ne, tak se lituj někde v soukromí. Od tohohle je malej krůček k autocenzuře. Jestli tě to nebaví a zdržuje tě to v práci, budu psát někomu jinýmu. Rozhodně netoužím, po eskapádě na téma ,,Já to říkal” s tím už sem tě předešel, vzpomínáš?
Možná by to taky vysvětlovalo, proč bys je postřílel. Je pro tebe jediná cesta, a jinej pohled je špatnej? Ale jinej pohled je bohatství a schopnost dělat věci jinak je k nezaplacení. Většina lidí jezdí na ropu. Co s člověkem, kterej to umí jinak. Sundat? Zlikvidovat? Korporace to dělají. Co když to všichni chápeme úplně špatně, včetně mě? Čítával jsem, že uspořádání společnosti starých Slovanů bylo kruhové. Každý měl svůj účel, ale třeba ve sporech a návrzích si byli rovni, vůdce s uklízečkou. Každý mohl mluvit a snažit se zlepšovat. Co ti bude platný, když vylepšíš třeba hlasovací systém a budeš chodit v hovnech, protože někdo, kdo tam uklízí, mohl vylepšit systém uklízení, ale nikdo se s ním nebavil, tak se na to vyflákl. A postupně nám sem nacpali uspořádání pyramidové. Jo přesně takový jako je Oriflame, nebo Amway. Mimochodem na NWOO jsou velmi zajímavé informace o vzniku a působení firmy Amway. Najdeš-li je, zjistíš, že to naši debatu staví do další roviny, která už teď má několik ,,významových pater”

Určitě, protože ženy(nebo co to tady je)mnou od malička pohrdaly a já nechápal proč a věřil jsem tomu, že to tak má být. A pak se objevili takový jako Andonov a říkali ,,to děláš špatně, musíš tohle a takhle” A tak jsem to zkusil a tím jsem získal špatný vztah ke zbytku republiky. Kterej tady ve mě ještě podpořili. Co na tom ještě nechápeš? Věřil jsem, protože mě tak vycepovali. Vždyť o tom mluvím pořád dokola. Vtip je v tom, že takových jsou tady mraky a společnost si je vychovává jako dojný krávy, především pro vykrmování svýho ega. (To jsou ti, co mají přijít postřílet) Jsou mezi nimi oni prozřivší o nichž jsem mluvil předtím. Systém je tady dělá, jak já sem se měl možnost opakovaně přesvědčit díky svý dceři už od školky. První kontakt s veřejností ho upravuje jako vazala. Další část odpovědi je fakt, že každý se rodí přirozeně s touhou být přijímán takový jaký je a s touhou být nějak užitečný a pomáhat(dělat dobro nazvi to jak chceš) a to asi způsobilo u mě to, o čem jsi mluvil. Že jsem to usoudil podle sebe a jednal tak. V podstatě podlehl stockholmskýmu syndromu. Co to… Jo tak Slovani taky pěstovali otroctví, ale přečti si jakým způsobem. To mi neříkáš nic novýho. Stejným způsobem se dá o mě říct, že nedělám, co bych měl, ale co když dělám. Co když ano, co když přenos myšlenky je to nejdůležitější k startu revoluce nebývalých rozměrů ale bez násilí a bez střílení. A to nepopírám, že já mám k násilí chuť. Minimálně, kdyby k něčemu takovýmu tady došlo, musel bych opravdu pryč, protože si nedokážu představit, že bych tady některým lidem odpustil. Toho asi nebudu schopen.

Ty dvě pindy jsou dohodnutý, jedna mě zvedne a druhá srazí, a takhle pořád dokola. Předtím to bylo taky takový, jen byli dohodnutí jiní a jinak. Věřil jsem tomu, že stojím, na nějaký straně, místo toho stojím sám proti všem. Protože když dojde na lámání chleba, neexistuju ani pro vlastní rodiče. Bývalý režim s poválečnejma dětma udělal něci děsivýho a některým se to podařilo předat.

Na strategii seru, tady neměla význam. Je to, jako bys hejnu piraní navrhl, že by mohly napřed uspořádat rozhodovací proces, jestli tě maj začít žrát od hlavy, nebo od nohou. Pořád dokola se jako jehně účastním se smečkou vlků hlasování o tom, co bude k večeři, místo abych šel za myslivcema a řekl jim, kde se vlci schovávaj. Strategie je najít myslivce.

Jedi z hvězdných válek, kteří ovládali umění boje, strategie a všeho kolem toho, aby nepotřebovali další lidi na ochranu a v malém počtu (jeden, dva, nejvýš tři lidi) se snadno pohybovali mezi válečnými frontami, či jednotlivými státními uskupeními coby konzulární osoby vyjednávající dle vlastního uvážení. Tento koncept zřejmě pocházel ze stejných základů, jako samotná bojová umění a válečné strategie. Tedy od našich předků a ne od Asiatů. Ti je pouze převzali stejně jako indické védy a dnes vypadají jako jejich tvůrci, protože nám to bylo účelově sebráno a vymazáno. Stejně jako dnešní univerzity třeba Smithsonův institut, shazuje nálezy v oblasti archeologie, ortodoxní školy bojových umění shazují tyto zbytky technik jako výmysly. Prostředí je jiné, nicméně metody stejné a tedy i účel celého dění. Možná jen domyslet, proč se někteří z nás tak fatálním způsobem ,,guruizují” a tím v podstatě zahazují, co mají i v genetické paměti.