Během druhé světové války se v Protektorátu Čechy a Morava výrazně rozvinul sexbiznis. Masivní přítomnost cizích ozbrojených sil na českém území vedla k tomu, že německé úřady přistoupily k přísné kontrole a zřizování oficiálních nevěstinců, aby tak omezily rychlé šíření pohlavních chorob mezi vojáky.
Vinohradský hotel Orel jako centrum kontrolované intimity
Pamětníci by na pražských Vinohradech – v místu, kde se protínají ulice Americká a Záhřebská – nalezli klidné prostranství s fontánou a žlutou budovou. Za nacistické nadvlády však tento dům plnil zcela odlišnou společenskou funkci. V roce 1940 zde v prostorách tehdejšího hotelu Orel začal fungovat vůbec první státem posvěcený nevěstinec určený pro příslušníky Wehrmachtu, jednotek SS a policejních sborů.
Důvodem pro tento krok byla snaha okupační moci udržet bojeschopnost armády. V zemi se nacházely desítky tisíc mladých vojáků a s jejich přítomností rostl i počet intimních kontaktů s místními ženami. Nekontrolovaná prostředí však vedla k prudkému nárůstu infekčních onemocnění.
Od pouličních zákoutí po masivní statistiky
Zatímco na počátku okupace úřady evidovaly zhruba 440 prostitutek, o dva roky později se toto číslo vyšplhalo na přibližně pět tisíc registrovaných žen. Policie se ve svých hlášeních netajila tím, že neoficiální podniky a ulice skýtaly otřesné hygienické podmínky. Kabinky oddělené chatrnými přepážkami či pouhými závěsy nabízely služby mnohdy za symbolických pět korun.
Oficiální zařízení na Vinohradech však fungovala podle přísných předpisů. Provozní doba začínala ve dvě hodiny odpoledne a končila nad ránem. Ženy musely disponovat speciální kontrolní knížkou s fotografií a otisky prstů, v níž byly zaznamenávány pravidelné lékařské prohlídky. Hosté, mezi nimiž dominovali vojáci armády a jednotky Waffen-SS, museli po aktu využít určenou místnost k povinné očistě. Zájem byl enormní – například během jediného týdne v červnu 1942 navštívilo podnik v Americké ulici více než 2300 mužů.
Ideologická rovina a tvrdé postihy
Regulace neměla pouze zdravotní, ale i silně rasový podtext. Nacistická ideologie přísně střežila čistotu rasy; intimní styky se slovanským obyvatelstvem byly nežádoucí a styk s židovskými ženami byl trestán jako těžký zločin. Heinrich Himmler vydával směrnice, které postupně penalizovaly vztahy s Polkami i Češkami.
Mimo oficiální síť přitom řada žen vykonávala nejstarší řemeslo z čisté nouze. Sociálně slabé matky či dívky bez práce nacházely v prostituci způsob, jak zajistit své živobytí. Zatímco u některých případů projevily úřady určitou shovívavost formou slibu nápravy, jiné končily v pracovně-výchovných táborech nebo v koncentračních táborech, kam byly deportovány ženy s neléčenými pohlavními chorobami.
