Když se řekne Praha – město stověžaté, málokdo dodá, že polovina těch věží patří podnikům, které se tváří jako „masážní salony“. Od Nuslí po Letnou, od Žižkova po Břevnov se rozkládá neviditelná síť nočních majáků, kterou nehledej v Google Maps – protože tuhle mapu kreslí jen taxikáři, rozvedení muži a lidé s hodně otevřeným LinkedInem.
💋 I. Praha 1 – Zlatý trojúhelník hříchu
Začíná to tam, kde končí pud sebezáchovy: Vodičkova – Opatovická – Spálená.
Zvenku to vypadá jako galerie nebo kancelář start-upu, uvnitř ale probíhá seminář z dotykové ekonomie.
Vstupné? Dobrá nálada a pětistovka v hotovosti.
Pozor – když vám barman řekne „masáž s happy endem“, nejde o wellness, ale o makroekonomii lidského těla.
🍸 II. Žižkov – město, které nikdy nespí (jen si zdřímne)
Na každém rohu „Relax Club“, „Nuru Studio“ nebo „Nonstop Paradise“, který zavírá přesně ve tři ráno, když policie projíždí kolem.
Starousedlíci už to berou s klidem: když slyší noční výkřiky, nevolají policii, ale soutěží, kdo pozná, jestli to bylo z Privátu Helena nebo Masáže U Trojky.
Žižkov je prostě takový – město, kde se erotika a hospoda spojily v jedno národní dědictví.
💄 III. Holešovice – umění těla a parkování zdarma
Kde dřív bývaly sklady a továrny, dnes sídlí galerie a night cluby. Moderní generace tomu říká „industriální erotika“ – beton, neón, latex a trochu melancholie.
V Holešovicích se za tmy otevírá víc dveří než v IKEA o víkendu. A každý podnik má své kouzlo – někde voní po kokosovém oleji, jinde po benzínu, ale všude po osamění s příchutí VISA karty.
🚕 IV. Praha-západ – metafyzika eskortu
Tam už nevede MHD, jen Uber a mlha. Domy bez jmen, zvonky bez štítků, světla, která se rozsvěcují jen na signál. Říká se, že na okraji Zličína existuje klub, kde se místo šampaňského podává ticho, a kdo se jednou nechá pozvat dovnitř, dostane diplom z filozofie prázdnoty a pískových hodin.
🕯️ Epilog: Kartografie touhy
Praha má víc klubů než kostelů a víc terapeutů bez licence než psychologická fakulta. Pravdivá mapa? Neexistuje.
Každý ji má jinou – podle směru, ze kterého se vrací domů, a podle toho, jestli má v kapse drobné na taxi, nebo výčitky na přespání.