Žije ve městě, které ji poznamenalo a kde je obklopena předsudky a stereotypy. Každá žena, která se s ní setká, v ní vidí něco, co od ní očekává – často to jsou představy a očekávání, které jsou povrchní nebo zkreslené. Protože je atraktivní, čekají, že se bude chovat jako ti, kdo ji jen využívají nebo podvádějí (jako třeba někdo jménem Hugo).
Zažila spoustu situací, kdy ji veřejně uráželi, označovali za „grázla“ nebo něco špatného, ať už oprávněně nebo ne. Nezáleží jí na tom, co si lidé myslí, ale popírat to nebo nebrat si to k srdci není jednoduché, i když to může tak vypadat zvenčí.
Cítí frustraci z toho, že musí pořád vysvětlovat nebo dokazovat, kdo skutečně je. Často musí balancovat mezi tím, jestli na útoky reagovat, nebo to nechat být. A přitom se jí možná někdo snaží „nastavit zrcadlo“ – chce, aby se chovala agresivně, „jako chlap“, aby se mohla bránit, ale ona není tím, co si ostatní myslí nebo co od ní chtějí.
A konečně: vadí jí, že ji ostatní vidí jen přes jejich vlastní projekce – jako zrcadlo jejich očekávání, předsudků a strachů. Nechtějí ji přijmout jako celistvou osobu s vlastní identitou a zkušenostmi. Nechtějí vidět, že je víc než jen „ten obraz“, který si o ní tvoří.
