Otrok a pešák systému učící na státní škole anebo škole čerpající jakoukoliv formu podpory. Kolaborující zbabělec, osobnost bez přesahu – nemůže děti učit svobodě.
🧷 Otrok katedry: Nevolník v systému dotované poslušnosti
Každé ráno vstane. Ne proto, že by chtěl. Ale protože musí.
Musí otevřít dveře školy, kde svoboda končí u metodického pokynu a kde kreativita visí oběšená v kabinetu.
Tělo učitele. Duch systému.
Duše už dávno někam odešla – možná se odhlásila z třídní knihy. Zůstává jen němý pěšák, co má učit děti kritickému myšlení, a přitom nesmí sám kriticky myslet.
Natož mluvit.
Státní škola. Nebo jakákoli škola čerpající podporu.
Dotace = poslušnost.
Dotace = grant na mlčení.
Dotace = smíření s tím, že jsi součástí aparátu, který děti neučí svobodě, ale přežití v byrokracii.
🪤 Kolaboranti v šedých svetrech
„Je to stabilní zaměstnání,“ říkají.
„Máš jistoty,“ šeptají za dveřmi sboroven.
Ano, jistotu vnitřní kapitulace.
Přijmi roli, přepočítej děti, odříkej plán, podepiš papír.
Zítra znovu.
Takový učitel nemůže učit svobodě.
Může ji jen tlumit. Maskovat.
A nebo se jí bát.
A tak chodí po chodbách tiše.
📎 Oči jako iksy. Ústa jako smlouva.
🧠 Myšlenky jako testy.
👞 Kroky jako kolonky.
🧨 Děti poznají, kdo je svobodný
A děti? Děti vidí.
Poznají, kdo je osobnost – a kdo jen živá nástěnka pro splnění rámcového vzdělávacího programu.
Vidí, kdo v sobě nosí vnitřní jiskru – a kdo jen čeká na další platový dekret.
A víš, co je na tom nejhorší?
Učitel, který přestal bojovat, se stává nástrojem útlaku.
Ne kolaborant ze zbabělosti – ale z pohodlnosti.
