Léta v tomhle zasraným městě vidím přesně tohle v pohledu každý ženský, která mě potká. Protože se jí líbím, čeká ode mě totéž, jako od takových trotlů, jako je Hugo. Já prodělal ještě málo návštěv, kde mi v záchvatu nějaký debilní satisfakce řekli veřejně, jaký jsem grázl(jedno, kdo u toho byl – srát na to, co si lidi myslí není tak jednoduchý, jak si myslíš). Kolik času ještě strávím tím, že budu někoho přesvědčovat, že to není pravda, nebo na to mám reagovat jako chlap? Před Emmou se poprat ano? To byste rádi, nesedí vám, že nejsem to, co ve mě vidíte ze sebe?
Jděte už do prdele všichni a dejte mi pokoj, můj život není váš a já nejsem tady proto, aby vy jste hodnotili, co já jsem za člověka, hodnoťte sami sebe. To vy jste citově a morálně nevyspělí a něco jako láska, rodina nebo děti vám vůbec nepatří do ruky.
Odejdi mi zkrátka ze života a dělej prosímtě, že vůbec nevíš, kdo jsem. V opačným případě to budu brát jako výzvu k tomu, abych se začal chovat taky jako pořádný trotl. A pokud si myslíš, že to nedokážu, pak toho o mě víš ještě méně, než bych si já vůbec kdy myslel.
Ty se pořád kasáš, co jsi si od chlapů zažila, ale ten tvůj Kumčoft ti nemlátí děti, ten se k nim chová dobře. A co se týče Huga, tak aby bylo jasno, o tebe jsem se začal zajímat až na jeho opakovanou výzvu. I před tím jsem velmi dobře viděl, jak se o něho staráš, jako vlastní matka. Chodila jsi mu prát, on nebyl tvůj přítel, byl jedním z tvých dětí, kromě toho, že se ti doma roztahoval a měl akorát mraky chytrejch keců. A já matku nepotřebuju, hledám ženskou, která mi bude rovná.
Co se mých citů týče, o nich se sice vyjadřuješ, ale nevíš o nich a o jiných problémech, co řeším naprosto nic. Těch pár dní, co jsme se neviděli, jsem bulel jako dítě. Vedl jsem vlak mezi Lípou a Srním rychlostí 110 km za hodinu, vlak v němž bylo přes 200 lidí a vážil víc než 100 tun, na trati, kterou ještě ani pořádně neznám, protože na ní začínám a ani sem neviděl na cestu přes slzy, nezodpvídal jsem za 3 děti, ale víc než 200 LIDÍ. A kdybych něco prosral a vysypal tu hromadu železa do pole u trati při tý rychlosti, určitě by mi nehrozilo špatný sestavení jídelníčku. Zavřeli by mi do kriminálu i to dítě, kdybych to nepřežil.
Nejvíc jsem řval, když jsem Emmičce říkal, co se stalo a ty mi teď tvrdíš, že se mám sebrat a jít s ní k tobě a dívat se na všechno, jako by se nic nestalo? Po 17 letech samoty, kdy jsem se znovu zamiloval a hned nato jste mě vymetli, jako smetí. Ptal se mě někdo na to, co cítím? Akorát o tom máte výroky, jako bych byl povinnej je respektovat a cítit, jak řeknete.
To máš pravdu, že jsem plnej nenávisti, protože se mi vlastně dostalo téhož, jako v jiných takových vztazích, který jsem prodělal za těch 17 let. Schytal jsem to akorát za někoho, komu nikdy nevmeteš do ksichtu, že tě má za podřízenej odpad jako ostatní ženský.
A tak je to pořád dokola a fakt je mi jedno, co na to téma ještě sdělíš, protože činy proběhly v mě velmi známém pořadí a nejenže mě nenechaly na pochybách o tom, že jsem zase posloužil jako boxovací pytel, ale zcela vyloučil možnost, že bys ty nevěděla co děláš.
Kolik toho ponížení ještě budu muset prožít, než ty budeš spokojená sama se sebou a budeš se moci opět podívat do zrcadla a říci si, že jsi bezúhonná bytost? (jako by někdy někomu z vás na tom záleželo) Co se Huga týče, on si tohle nevyřešil za celých 30 let. Bývalá mi kvůli tomu musela zmlátit Emmu před nosem a fotrova druhá manželka se do mě navážela s jeho tichým souhlasem víc než 30 let a mý matce stačí říct, že všechno je v pohodě, že já jsem debil, který nic nechápe.
Léta v tomhle zasraným městě vidím přesně tohle v pohledu každý ženský, která mě potká. Protože se jí líbím, čeká ode mě totéž, jako od takových trotlů, jako je Hugo. Já prodělal ještě málo návštěv, kde mi v záchvatu nějaký debilní satisfakce řekli veřejně, jaký jsem grázl(jedno, kdo u toho byl – srát na to, co si lidi myslí není tak jednoduchý, jak si myslíš). Kolik času ještě strávím tím, že budu někoho přesvědčovat, že to není pravda, nebo na to mám reagovat jako chlap? Před Emmou se poprat ano? To byste rádi, nesedí vám, že nejsem to, co ve mě vidíte ze sebe?