Co to vlastně je ten hluboký cit, o němž tu mluvíš? Musíš ho cítit, to znamená, že jej necítíš. Máš alespoň představu, co cítím já? Nebo to není důležitý? Dobře, tak počkáme, až jej zachytíš.
Dlouho jsem nechápal, proč jsem tak často obviňován z nestálosti právě těch citů, lidmi, kteří city z nějakého mě naprosto neznámého důvodu nejvíce opovrhují a pouští se do mě v okamžiku, kdy je dožene vlastní minulost. Jako bych byl za ni zodpovědný.
Povím ti, co se stalo. Ta událost v mém emočním světě, která dost vyděsila i mě v tobě prostě zabila, co jsi cítila. Ačkoliv jsem dokola opakoval, že nevím, proč se to stalo, bylo se mnou jednáno, jako bych to přímo úmyslně dělal (nebo si to dokonce i vymyslel).
Následně jsem byl hozen přes palubu a byla mi vysvětlena spousta věcí (kromě jiného třeba i to, že snad ten vztah trval velmi krátce a pro mne jistě nebude absolutně žádný problém nahradit jej vztahem s jinou osobou – přece na to vypadám ne?).