Mě zas táta v týdnu řekl, že položil na schody dopis pro pasáka a já mu ho
nedala, takže dělám naschvály přeci. Jak mu ještě můj brácha taky řekl, že si myslí,
že dělám naschvály… to víš. Zajímavý, když ani nevím, že tam ten dopis je, a pasák si
běhal po baráku sám v pondělí, tak si asi udělal sám naschvál, když si ho nevšimnul…
Já chci prostě udělat kariéru sama.
A do toho všichni radí: „Založ si startup, běž na LinkedIn,
tam to jede!“ Jenže když já otevřu profil, tak mi hned vyskočí notifikace od
spolužáka, co už CEOuje vlastní garáž. Těžko konkurovat, když můj
jediný „projekt“ je hlídání dopisů na schodech.
Brácha mezitím čte motivační citáty na Facebooku
a má pocit, že život je jedna velká TED talk. A já přemýšlím, jestli bych si neměla
aspoň udělat kurz „Jak být pasákem v 21. století“ – určitě to někde na
Udemy nabízejí se slevou.
Ale neboj. Já si kariéru udělám. Buď jako generální ředitelka schodů, nebo
minimálně jako oficiální kurýrka ztracených dopisů. Až jednou přijde pasák a řekne:
„Ty jsi ta, co nikdy nic nepředala?“, tak já se usměju a pošlu ho na
KONTAKTY.
