Ano, je to tak. Dřív byl gympl pro lidi s posláním, dneska tam jsou lidi kteří mají 4 a nechápou chemickou rovnici. Protože gympl má kapacitu 100 lidi přeci a musí se naplnit ..pak jdou na VS kterých je tisíc a nic. Já na gympl ani nechtěla ale u učitelky volali naším domu a musela jsem kvůli prospěchu. Já měla přihlášku na zdravku do ústí už podanou. Tolik VŠ jako v ČR snad nikde není…systém to neutahne a není na nic. Z zivnostaku není ani důchod.
Holka z privátu založí s.r.o. s pražskou adresou
Zjistím si to s.r.o. Musí přijít nějaká změna jinak bude stát v háji, není možná aby všichni studovali do 25 a pak jim stát ještě vymyslel práci a pracovní místa …spousta oboru jsou bez perspektivy.
Za zavřenými dveřmi pražských privátů: život mezi stíny a nadějí
Pražské priváty nejsou jen o rychlých setkáních a anonymních chvílích. Za zdmi těchto míst se skrývají příběhy, které málokdo zná — příběhy žen, které hledají své místo ve světě, který je často nepochopí.
Mezi nimi je Vitalia, ukrajinská žena, která prošla rozvodem i válkou, a teď se snaží postavit na nohy v nové zemi. Její cesta je zachycena v příběhu Vitalia – ukrajinská chameleonka z privátu rovnou před oltář, kde se mísí tvrdá realita s touhou po lepším životě.
Některé dívky, jako „chytrá holka z Hampéjzu“, využívají svůj důvtip, aby se v tomto světě neztratily a našly svou vlastní cestu. Její příběh najdete zde: Chytrá holka z Hampéjzu v Praze.
V těchto prostorách se často setkávají i ženy, které byste nečekali — například bývalé překladatelky, které si díky svým jazykovým schopnostem dokázaly najít nové uplatnění v privátní sféře. O jejich přechodu do erotického byznysu píše článek Nové uplatnění pro bývalé překladatelky.
Prostory privátů pak doplňují hodinové hotely nebo stundenhotely v Česku, kde se příběhy střetávají a čas se zdá být relativní.
A co vlastně jsou „kuřbudky“? Tento termín a jeho pozadí rozebírá text Co jsou kuřbudky?, který odhaluje, jaké místo mají tyto ženy v systému, který často zůstává neviditelný.
Sama živí dítě – je soběstačná
Já ještě nevím co budu, zatím mám pár plánu ale musím se rozhodnout. Malý jde do školy a ta mi taky dělá starosti, koukala jsem na rozvrh a každý den vlastně jen čeština plus nějaká výtvarka hudebka. Možná ztráta času když umí česky hodně dobře… aby se tam učil Ema mele maso. Ostatní děti v jeho věku moc nemluví. Nevím jestli ho nedat hned na angličtinu prostě ale to bysme asi museli už odjet jinam…
Holka kritizuje školství a dělá dobře
Oni nemluví ty děti skoro, možná kvůli televizi…nevím. Já s ním mluvila od roku a půl a zůstala u něj do 4,5 let. Myslím že se tam bude nudit určitě a ztráta času. Kazdy den 2 hodiny češtiny hlavně mají české školy. On jde na jazykovou a bude mít jen 2 hodiny cizího jazyka, to může jít na kroužek. Možná by měl jít do nějaké mezinárodní ale ta je asi jediné v Praze nebo odjet do ciziny. Nějaké Švýcarsko nebo tak. Tam mají i francouzštinu, kantony…
Chystá se na privát do Švýcarska
2 hodiny týdně jazyka na jazykovce je strašně málo… ale jako na privátu, jsem se naučila hodně, ale takhle to v ČR je. Čím těžší jazyk tím dřív musí začít. Němčinu už později než v první třídě nevstřebá říkala učitelka NJ – no byla to spíše lektorka, co docházela do bordelu (jako ty první roky ten učitel italštiny, co docházel do night Ve smečkách). Angličtinu prý i později…čeština je nejtěžší jazyk a tu ovládá hezký, zná i složitý slova.