Ještě nic, jsem už ko s ní o tom zase 3 hodiny mluvit. Navíc nemám peníze a kumčaft přijde o víkendu – řekla jsem mu, že budu mít kamarádku… 2 dny nic. Tenhle slíbil, že ano. Už nemůžu. Napsala jsem teď aspoň současnými právníkovi – aby pro holky z privátů něco udělal. Neodpověděl. Začnu po městě používat příjmení Nováková (to je neutrální, jako Paula W. – Nováková), už mám strach.
Možná se za ní zítra zastavím (za právníkem holek), ale co když už bude pozdě? Napíšu to hned. Jsou stejně jak teroristi a s těma se vyjednává, a ten život musím ochránit.
Nemám prachy – privát nic nedá navíc
Říkají o nás ledacos. Jedni, že máme snadný život, druzí, že jen natahujeme ruce pro peníze. Realita? Většinou spíš čekám, až se rozsvítí telefon a zazvoní zákazník. A když se náhodou ukáže, že si myslím na příplatek, tak se na mě koukají, jako bych jim chtěla prodat letenku na Mars. „Nemám prachy – privát nic nedá navíc,“ slyším častěji než vlastní jméno. Inu, kdo by to byl řekl, že erotika je plná ekonomie.
Někdy mám pocit, že jsme tak trochu neplacení kulturní pracovníci. Vyslechnu jejich stížnosti na manželky, šéfy, sousedy, na cenu benzínu i na počasí. A když navrhnu, že bych za tu terapeutickou činnost mohla dostat symbolický příplatek, jen se zasmějí. Zajímavé, že na čtyři piva a tři rumy v hospodě má každý. Ale na to, aby si někdo nechal přeložit vlastní frustrace do jazyka, kterému rozumím jen já, už prý rozpočet nestačí. A tak si říkám – možná bych měla změnit obor a jít dělat překlady smluv, lékařských zpráv nebo třeba německých dokumentů. Tam aspoň každý chápe, že kvalita něco stojí…
Amatérky bordely bordely Praha bukake cena za sex Cheb Chomutov erotické priváty erotický privát Praha escort Praha extra příplatky GFE aneb umí to dobře zahrát holky na privátech holky na sex informace pro manželky Kurvy s velkým K night cluby orál partneři placený sex pohlavní choroby porno Prague Escort Praha Praha Vinohrady priváty Brno priváty Liberec priváty Ostrava priváty Podolí priváty Praha priváty Praha 1 prositute sesso Praga prostituce v Itálii práce na privátu Sado-maso sex Sex Prague sex Ukrajinky sex za peníze Slověny Teplice Vietnamky zisky holek na privátech Ústí nad Labem české šmudly
Nemám prachy – privát nic nedá navíc
„Nemám prachy – privát nic nedá navíc.“ To říkám vždycky, když někdo čeká, že kromě práce budu rozdávat i úsměvy, psychologické poradenství a ještě účtenku s razítkem. Někdy si připadám spíš jako účetní, co by mohla rovnou sedět na oddělení auditu, než jako žena z privátu. Ale časy se mění – a stejně tak i naše „uplatnění“.
V Praze, konkrétně v Jindřišské, se člověk dozví, že ověření podpisu stojí 35 Kč. My za docházku na poštu chceme 3500 Kč – a přesto to leckomu přijde drahé. Přitom v hodinovém hotelu nechají kluci mnohem víc a ještě jim to nepřijde. A pak přijdu já, s historkou z hampejzu nebo s radou, jak přežít rozvod, a slyším jen: „Ale já už fakt nemám prachy…“
Možná bych měla změnit obor. Někdy si říkám: co takhle místo privátu zkusit nové uplatnění pro bývalé překladatelky? Nebo se stát koučkou ve Varech, kde se aspoň za životní moudra platí jinak než drobnými. Každopádně, kdybyste si chtěli přečíst víc podobných zpovědí a příběhů ze zákulisí, nahlédněte na Gazu nad Labem, co jsou kurbudky nebo italské variace na téma Cicolina. Život totiž není jen o práci – je i o tom, jakým jazykem (a někdy i v jakém jazyce) ho dokážeme vyprávět.
Další kapitoly ze života „na volné noze“
Když jsem ještě působila na pražském privátu, chodilo to pořád dokola. Jeden klient si myslel, že když přijde z Brna za holkami do Prahy, dostane k hodině navíc ještě slečnu navíc. Jiný zas očekával, že k běžné službě dostane zdarma i přednášku na téma defloračního formuláře pro bigotní katoličky. A když se objevila těhotná kolegyně, bylo to pro zákazníky skoro jako exkluzivní program, který si chtěli rezervovat dopředu – samozřejmě bez příplatku, protože „nemají prachy“.
Někdy si říkám, že jsme tu všichni tak trochu jako postavy z divadelní hry. Jeden den vystupuji jako kamarádka na poslech, téměř bývalá překladatelka hledající nové uplatnění, druhý den zase někdo čeká, že se proměním v roli pro submisivní show. A pak slyším historky o neschopných právničkách nebo dokonce o Gaze nad Labem – a člověk neví, jestli se má smát nebo brečet. Ale jak říkám: v tomhle světě se člověk naučí brát všechno s nadsázkou. Jinak by dávno utekl.
