Jsi vzhůru? Já tady zažívám neuvěřitelný ponížení od návštěvy. To jsem fakt tak jinej, že si trapně představuju, že návštěva u někoho ať už je hostitel, nebo host povinuje oba dva zdvořilostí a ohleduplností v tom smyslu, že je absolutně neodpustitelný zvyšovat hlas a říkat a dělat některý věci? Zdá se, že jsem jedinej, kdo to dodržuje, jinak si tu návštěvy domlouvají návštěvu mý dcery beze mě někam, kam já nehodlám ani páchnout. A jsem asi jedinej, koho to evidentně trápí? A když už mám pocit, že to trápí tu návštěvu, tak z ní vypadne, jestli bych jim nemohl vysvětlit, kdy už ty výluky na ČD konečně skončí? Mě to stačilo. Asi jsem měl zůstat tady, abych si ujasnil, co dál. Teď to vím. Sehnat jinou babu, někde u Boleslavi, zařídit si život tam a pak tý svý exotce hodit na hlavu rozvodový papíry, sebrat se a vypadnout. Nechat ji se vyvztekat tak jak to ona dělala mě za hojný podpory svých ,,přátel“.
Loni, co jsem ležel v tý nemocnici, chovali se ke mě tak, že sem nevěřil, že se domů vrátím živej. Měl jsi vidět, jakn sem plakal štěstím, když za mnou přišli s dcerou. Měl sem pocit, že ji vidím naposledy a to mě k nim citově dost připoutalo a proto mám teď takový problémy si to ujasnit. Respektive jsem měl, protože ten měsíc doma mi pomohl pochopit, že zmrdi se mnou přestali cvičit přes moji matku a vůbec mý rodiče a dělají to teď přes mou vlastní rodinu. Dokud nevypadnu z týhle výrobny hoven, nebudu žít.