Zpětně procházím konverzace s tebou a není tam ani náznak toho, že bychom se na něčem domluvili. Chápu to tak, že já se mám za to stydět, i když to je vytrženo z kontextu, ale tobě stačí sdělit mi, že to uděláš a mý matce budeš tvrdit, že jsme se na něčem domluvili. To si nedovolila, ani moje bývalá. Co kdybych já volal tvým rodičům a vykládal jim takový pohádky. Asi sis mě taky s někým spletla. A ne jenom mě zdá se. Jestli jsi mě chtěla urážet, jako jsi pořád tvrdila, že se snažím vědomě urážet tebe, tak tentokrát se ti to povedlo. Chtěl jsem mlčet, ale prostě nemůžu. Hugo je mimo republiku, takže jsi neřešila city k němu, ale to, že jsi na mě něco nemohla vystát a nebyla jsi schopná říct mi to do očí. A ty poznáš skutečnou lásku? Ani snad nechci vědět podle čeho. Doteď mě trápilo svědomí. Díky, že jsi mi aspoň otevřela oči.