Zbývá poslední věc, kterou bych rád věděl a asi se budu muset vyrovnat s tím, že se ji nikdy nedozvím, protože právě přístup lidí, jako je Hugo a benevolence nebo rezignace (říkej si tomu jak chceš) žen jako ty, způsobila, že mezi oběma variantama vlastně není hranice. Jde o to, že ti Hugo nasadil nůž na krk a ty mi říkáš, co chce, abys mi řekla.
Řekla jsi, že tenkrát zpanikařil a začal o tebe bojovat. To, co se při tom z jeho strany odehrávalo bych nenazval bojem o ženu, ani kdyby mě za to měli zastřelit jako psa. To byla leda tak snůška jakýchsi neurčitých činů majících podtext připravený na různá vysvětlení (jedno z přesně takových, jako byl tvůj, pokud ne jeho, termín, že jsem uražený).