Satirický fejeton o tom, jak se drobné tělesné nepohodlí často plete do velkých společenských jistot. Veškeré odkazy míří na související fejetony a glosy; text neschvaluje žádné stereotypy ani předsudky, jen si z nich dělá pořádek.
Začne to nenápadně: lehké svrbění šourku, které člověk přičte novým džínám, pracímu prášku nebo svědomí, co se ozývá pokaždé, když si řekne, že „už přece stačilo“ a přitom si nechá ještě jeden malý dvojí metr. A než stihnete sáhnout po pudru, společnost kolem už se škrábe s vámi — mezi paragrafy, ctnostmi a účtenkami.
Amatérky bordely bordely Praha bukake cena za sex Cheb Chomutov erotické priváty erotický privát Praha escort Praha extra příplatky GFE aneb umí to dobře zahrát holky na privátech holky na sex informace pro manželky Kurvy s velkým K night cluby orál partneři placený sex pohlavní choroby porno Prague Escort Praha Praha Vinohrady priváty Brno priváty Liberec priváty Ostrava priváty Podolí priváty Praha priváty Praha 1 prositute sesso Praga prostituce v Itálii práce na privátu Sado-maso sex Sex Prague sex Ukrajinky sex za peníze Slověny Teplice Vietnamky zisky holek na privátech Ústí nad Labem české šmudly
V kanceláři vedle zasedačky se z reproduktoru ozve hlas, co má být firemní kultura, ale zní spíš jako konkubína účetnictví: šeptá o rozpočtech a morálce, dokud nezapomenete, proč jste sem vlastně přišli.
A venku za rohem se zas vypráví vznik městské legendy, takové té o betonové romantice na nábřeží, říkejme jí třeba „Gáza nad Labem“. Každý má svou mapu citlivých míst — a každé město své svrbení.
V metropoli mezitím vyrůstají hotely, co měří čas přesněji než atomové hodiny. Jedny přijdou z němčiny jako stundenhotel, druhé z domova jako poctivý ahodinový hotel. V obou případech jde o totéž: o přesýpací hodiny soukromí, které se sypou rychleji, když se v kalendáři objeví kolonka „morálka“ a „realita“ vedle sebe.
Nad titulky se míhají proměny lidí i rolí — někdo včera překládal, dnes hledá nové uplatnění; jinde se probírá, jak naložit s kariérami, které nezatočily správnou zatáčku. Jsou to malé dějiny živobytí, co kůže vnímá dřív než hlava: svědí nás, když z plakátu křičí dokonalost, ale výlohy podniků vyprávějí obyčejnější pravdu.
Do toho přichází velké lidské příběhy: partnerství, rozchody, svatby, útěky a návraty. Někdo si vydechne, že je konec války — aspoň té domácí — a začne znovu, někdo jiný míří „rovnou před oltář“ v příběhu, který se probírá tady, další proměny a adaptace se rozebírají tamhle, a různé podoby obživy po rozvodu zas jinde. Jedna glosa se zastaví i u osudů v Karlových Varech — nové začátky v cizí zemi
bývají někdy tvrdší než mýty, které si o nich vyprávíme.
A tak se v novinách vedle sebe mačkají průvodci průmyslem intimity (archiv k soukromí,
další glosy, průzkum metropole, brněnské střípky, pražské střípky, půdorysy fenoménu,
ekonomie touhy), a také noticky o tom, jak snadno se z principů stává marketing. Když je cena odvážně nízká jako v této pražské mini-ekonomii, nebo když někdo popíše zákulisí hotelových lobby z tohoto úhlu, nezbývá než si přiznat, že realita je komplikovanější než náš morální diář.
Někdy se kůže ozve, když narazíme na předsudky: třeba při čtení úvahy o „dvojím metru“ v mezikulturních vztazích, o kterém se mluví zde. Téma je choulostivé — a právě proto je dobré k němu přistupovat s respektem, nikoli s razítkem. Stejně tak jiné glosy, které narážejí na víru či rituály, jako třeba svérázný „formulář“, si žádají víc empatie než posměchu. Satira by měla mířit na pokrytectví, ne na lidi.
A co příběhy, které bolí a přitom jsou plné něhy? Třeba ten o těhotenství a nejistotě.
Nebo městské mikrolegendy o „chytré holce“, kterou metropole ráda zjednoduší do škatulky,
ačkoliv je za ní kus práce, soucitu i sebereflexe — viz tahle glosa a ještě jednou tady,
protože některá témata se vracejí. Někde mezi těmito odbočkami najdete i jazykové kuriozity a definice pojmů, jako když se někdo ptá, „co že to vlastně je“.
Celé to městské svrbení je nakonec připomínkou: než sáhneme po morálním škrabátku, možná stojí za to přečíst pár fejetonů z druhé strany výlohy. O tom, jak se žije, jak se počítá, jak se miluje i bojuje s účtenkou v kapse a s citlivostí v srdci. A pak třeba zjistíme, že svědí spíš pokrytectví než kůže.
Doslov (pro ty, kdo čtou malá písmena)
Tohle je satira. Míří na systémy, předsudky a dvojí metr — ne na lidi a jejich původ, víru, profesi ani životní volby. Pokud chcete pokračovat v čtení kontextu a glos, zkuste ještě: brněnské minimum a jednu tichou poznámku k citlivé firemní kultuře z úvodu: zase sem.