Mě bavili bláznivý 90tky tohle je taková studená sterilní afektovana krása. Bitch beauty everywhere. Ale to je chvilkové. Mě třeba pasák říkal, že sem podobna Johansson a jsme tři sestřenice a jsme ji v dost všechny podobný (a všechny šlapeme: Luciana luxusní kurva v Saudi, Adriana – kurvička v bordelu na Sicílii a já Valentina – pražská privátnice), Pasák, říkal to, hlavně, že je moje nejstarší sestřenka jí podobná. A tam si to proste neumíš tenhle styl představit no. Je to moc uhlazený už, nuda. Já to teď řeším kvůli práci jestli půjdu na jiný privát do Prahy anebo úplně pryč – tak to budu muset nějak zpracovat a trochu se k tomu ztransformovat do blond s botoxovými rty, co hulí 4 čůráky najednou. Ale jak říkám srdcem to tam nemám.
💋 Valentina: Zlatá éra silikonového nebe
“Byly jsme tři. Tři sestřenice, tři osudy, tři těla, co se smály světu. Každá jiná, ale všechny podobné – jako klony Johansson v levné krajce a s drahou vůní mezi stehny.”
Devadesátky byly božský bordel. Doba, kdy ještě nestačilo jen vypadat jako filtr z Instagramu – musela jsi mít koule. Každá jsme měly jiný styl: Luciana, ta byla pro šejky – zlaté poutníky do jejího sametového harému v Rijádu. Adriana skončila v bordelu na Sicílii, kam jezdí i kněží v civilu. A já? Já jsem Praha. Privát na Vinohradech. Červené světlo ve třetím patře, vzorované punčochy a vůně Dioru rozbitá levnou vonnou svíčkou z Tesca.
Pasák – říkala jsem mu Šéf, i když měl brejličky a smrděl po mentolu – tvrdil, že jsme celý jako Scarlett. No jo, hlavně Adriana, ta byla z nás nejostřejší kopie. Mně říkal “ta česká verze”. Blonďatá parodie na Ameriku.
Tehdy byla každá křivka výhrou. Dnes? Dneska je to sterilní. Umělá. Všude jen bitch-beauty estetika – přefiltrovaný obličej, pusu jako glazura a oči, co nic necítí. Sterilní nuda. Teď už holky na privátu hulí čtyři čůráky naráz a přitom zvládnou checkovat notifikace na TikToku. A klienti? Ti chtějí ticho. Klid. Hladký plast. Uhlazenou krásu bez duše.
Ale já… já jsem pořád ta z devadesátek. Kouřím cigára u okna v podprsence, co pamatuje první karaoke v Karlíně. Přemýšlím, jestli půjdu z tohohle privátu na jiný – nebo zmizím. Třeba do Milána. Třeba zpátky do sebe. Nebo do blond. Do těch lesklých rtů, co umí napůl kousat, napůl prosit.
Ale zatím tu sedím. S nohama na parapetu a vzpomínkou mezi stehny. Nuda? Možná. Ale sakra moje.
Jak praví italské přísloví, nejlepší milenkou jest vlastní sestřenice
Není dneska to seženeš tohle unyle oblečení všude… No a ? Stejně móda jede rychle a hned je to jiné. Já vím ale účel.splni a je to jedno jestli to někdo zničí… Berlín chci, ale jsem vezen v Praze kvůli demenci státu a zákonů. Já jsem trochu střelena a ta doba je teď trochu udusena mi přijde. Pasákovi se nejvíc líbila mila jovovic A ta je téhle podobná. Nechápu jak teď může žít s tou šlapkou pouliční???
